Pozornému čtenáři u mého prvního příspěvku zřejmě neuniklo, že psaní je věc, která ve mně rezonuje dlouhá léta.

Před tím, než jsem se rozhodla jít s kůží na trh (zase), přihlásila jsem se na kurz tvůrčího psaní k Povídkářkám. Rozepsala tam knihu (ale o tom snad jindy 🙂 ) a mimo jiné si odnesla tip na pěknou tvůrčí rozcvičku, jejíž výsledek s vámi chci sdílet.

Můžete si ji zkusit doma sami, když budete mít dlouhou chvíli, tvůrčí blog, anebo pocit, že napsat krátký text, který má hlavu, patu, příběh a pointu není žádná věda.

Pokud se rozhodnete rozcvičku zkusit, dejte mi vědět, co vám z toho nakonec vypadalo. 😉 A jestli si cvičení chcete okořenit, zkuste si svou tvůrčí chvilku stopnout – schválně, jak dlouho vám bude trvat, než dáte dohromady text, který nejen plní zadání, ale se kterým budete spokojení. S výsledkem se mi můžete pochlubit a já vám na oplátku prozradím, jak rychlá nebo pomalá jsem byla já. 😉

Tak pojďme na to!

—————————————————————————————————————————————————–

Napište krátký příběh s následujícími elementy: dámské krejčovství, manžel, hodinky, noc.

—————————————————————————————————————————————————–

Stojím uprostřed ulice a připadám si jako totální kráva. Hodinky mi jasně hlásí 16:00, na dveřích dámského krejčovství stojí otevřeno do 17:00 a přitom je zavřeno. Cloumám s dveřmi už dobrých 15 minut. Nikde nikdo, žádná cedulka Přijdu hned, prostě nic!

Jsem naštvaná jako dlouho ne. Lomcujou se mnou všichni čerti, ale zatím se docela držím – do dveří jsem naštvaně kopla jen dvakrát. Rozhodně nemám v plánu tady postávat do noci a čekat, až se milostpaní uráčí vrátit zpátky na krám.

Najdu telefon a volám manželovi:

„Áááno, ženo?“

„Tomu neuvěříš! Vona má normálně zavřeno!“

„Kdo má zavřeno?“

„No ta ženská v tom krejčovství!“

„No, vždyť jo.“

„JAK ‚NO, VŽDYŤ JO‘??!!“

„Vždyť už je skoro půl šestý.“

„Jak půl šestý? Snad půl pátý, ne?!“

„Nooo…půl šestý. Měnil se čas, zlato.“

Ještě chvíli stojím mlčky před zavřeným krámem jako idiot a v duchu odvolávám veškeré nadávky a nemilé myšlenky, které jsem pronesla směrem k postarší paní Douškové.

„No nic, no, tak já ten kabát vyzvednu holt zejtra.“


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *